kpt. Petr Buřič, velitel jednotky
Dne 13. 11. 1999 v 00. 5 hodin bylo operačním střediskem MV-ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR požádáno operační středisko Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy o sestavení a vyslání jednotky Hasičského záchranného sboru Ministerstva vnitra České republiky do zemětřesením postiženého Turecka. Velitelem jednotky byl jmenován kpt. Petr Buřič, dále bylo do jednotky zařazeno dalších 6 příslušníků HZS hl. m. Prahy, 5 kynologů se psy ze Svazu záchranných brigád kynologů a lékař ze Zdravotnického ústavu Ministerstva vnitra. Neprodleně po převzetí žádosti o sestavení záchranné jednotky byli informováni všichni vedoucí pracovníci HZS hl. m. Prahy. Operační středisko svolalo odpovědné pracovníky HZS hl. m. Prahy k vydání materiálu pro jednotku. HZS hl. m. Prahy zajistil týlové vybavení pro celý třináctičlenný tým na minimální dobu pobytu 5 dnů. Zároveň bylo připraveno technické vybavení jednotky pro provádění záchranných prací po zemětřesení. Množství vybavení bylo limitováno únosností letadla na 4 tuny včetně osob, osobního vybavení a psů. Ve 03. 30 hodin byl veškerý potřebný materiál soustředěn na HS 1 a naložen na dva nákladní automobily, které jej převezly na vojenské letiště Kbely. Na letišti byl materiál přeložen do přistaveného letadla AN 26. Všichni příslušníci jednotky včetně kynologů a lékaře se soustředili na HS 1 HZS hl. m. Prahy, kde se krátce setkali s vedením HZS hl. m. Prahy a přítomnými pracovníky ředitelství HZS ČR. V 5. 00 hodin nastoupila jednotka do autobusu a byla převezena na letiště Kbely, kde vyčkala až do 9. 15 hodin, kdy byl povolen odlet letadla. V době čekání na letišti provedl lékař jednotky očkování většiny příslušníků proti hepatitidě typu A a B. Další očkování proti břišnímu tyfu bylo provedeno při mezipřistání v Bukurešti. Letadlo se záchrannou jednotkou přistálo v Istanbulu v 14. 30 hodin středoevropského času. Na letišti byli přítomni pracovníci konzulátu ČR, JUDr. Jiří Kříž - generální konzul a konzulka paní Eva Deissová. Po pasovém odbavení bylo technické vybavení jednotky naloženo na T 815 6. polní nemocnice Armády České republiky, která v této době již zasahovala v poškozeném Düzce. Do místa nasazení, města Düzce, jednotka dorazila autobusem krátce po 19. hodině. Základna jednotky byla vybudována v těsné blízkosti 6. vojenské polní nemocnice. Velitel jednotky po ohlášení na krizovém centru dostal pro jednotku úkol prověřit zřícený objekt zdravotního střediska, kde se mělo údajně nacházet 11 dětí a dle potřeb a možností vyhovět žádostem místního obyvatelstva o pomoc. Velitel dislokované části 6. vojenské polní nemocnice mjr. Ing. Alexandr Kokuňko dal naší jednotce k dispozici dvě terénní vozidla pro převoz záchranářů, psů a vybavení. Dále jsme měli k dispozici trvale jednu sanitku s kompletním zdravotnickým personálem. Pro možnost komunikace s místními obyvateli byl jednotce přidělen tlumočník z turečtiny do angličtiny. Na místě zásahu byl proveden podrobný průzkum objektu se psy, dvakrát nezávisle po sobě. Dále špatně přístupná místa prozkoumali nasazení hasiči. Ve zříceném objektu nebyla prokázána ani živá, ani mrtvá těla. V průběhu prací došlo k silnějšímu otřesu půdy. Členové jednotky dále prozkoumali na žádost místních obyvatel další objekt vzdálený přibližně 100 m. Ani zde nebyl žádný pozitivní nález. Po ukončení této akce byla jednotka přesunuta k dalšímu objektu, kde však již zasahovali němečtí a ukrajinští záchranáři. V časným ranních hodinách se jednotka vrátila zpět na základnu. Počasí: zataženo, mlhavo, teplota pod bodem mrazu.
14. 11. 1999 v ranních hodinách zaznamenán opět silnější otřes. Jednotka zahájila činnost na žádost místních obyvatel ve dvou větších obytných domech, kde v přízemí byla umístěna kavárna. V tomto objektu se podařilo najít mrtvou osobu, která však našimi prostředky nemohla být vyproštěna. Další mrtvá osoba byla přesně lokalizována psy. Pro vyproštění muselo být použito těžké vyprošťovací techniky. Tento postup byl na místě dohodnut s místními obyvateli. Na místě byl lehce zraněn příslušník Radomír Fischer. Po uklouznutí po šikmém panelu došlo k nárazu holení části pravé nohy na hranu, po ošetření pracoval dál. Velitel skupiny na setkání vedoucích zahraničních týmů dostal pro jednotku přidělený samostatný sektor k celkovému průzkumu. Jednotka se krátce po poledni začala k tomuto sektoru přibližovat. Na hranici sektoru byl velký zřícený objekt nákupního střediska. Na tomto objektu pracovali němečtí a italští záchranáři. Byli jsme požádáni o pomoc při prohledávání tohoto objektu. Nejprve byl proveden průzkum se psy, a poté nastoupili záchranáři k průniku do objektu zatím neotevřenou výtahovou šachtou. Touto velice náročnou cestou se dostali za použití lezecké techniky až do vzdálenosti cca 15 m. Poté však narazili na sesednuté panely, které jim znemožnily další postup. V tomto místě však již byli v těsné blízkosti německých záchranářů. Další živé ani mrtvé osoby se již ani našim, ani německým záchranářům nepodařilo objevit. V době činnosti vyprošťovací skupiny v obchodním středisku skupina psovodů prováděla plošný průzkum zřícených objektů v přiděleném sektoru s negativním výsledkem. V pozdních večerních hodinách se obě skupiny vrátily zpět na základnu. Počasí: ráno mlhavo, chladno, přes den skoro jasno, oteplení.
15. 11. 1999 byl naší jednotce přidělen další sektor na okraji města. Tento sektor bylo nutné opětně celoplošně prohlédnout a vyloučit možnost, že se zde ještě nacházejí nějaké oběti. Rozsah poškození v sektoru nebyl velký, jednalo se o několik zřícených domů a část tovární haly. Po celkové prohlídce sektoru byl konstatován negativní výsledek. Po ukončení práce v přiděleném sektoru se část psovodů přesunula na žádost německých záchranářů (členů maltézského kříže) do lokality za řekou, kde dělali další průzkum. Příslušníci polní nemocnice na místě ošetřovali raněné obyvatele. Druhá část skupiny se na žádost místních obyvatel přesunula zpět k objektu kavárny z předešlého dne, aby zde provedla následný průzkum po odstranění mrtvých těl. Další prohlídka již byla negativní. Ve večerních hodinách odjela celá armádní jednotka zpět do místa dislokace v Turecku. Počasí: zataženo, chladno, teplota těsně pod nulou.
16. 11. 1999 byly na žádost krizového centra vytvořeny tři samostatné skupiny pro monitorování naléhavých potřeb místních obyvatel. Tyto skupiny prošly a prověřily celý přidělený sektor. Výsledky byly předány na koordinačním centru zahraničních týmů. Druhá část jednotky prováděla se psy prohlídku zřícených objektů v nejvíce postižené části města za řekou. V tomto místě již předchozí den pracovala část našich psovodů. Nebyla nalezena žádná další oběť. Velitel jednotky se snažil zajistit autobus pro zpáteční přepravu skupiny do Istanbulu. V pozdních odpoledních hodinách se všechny skupiny vrátily zpět na základnu a po občerstvení provedly zabalení tábora. Přibližně v 17. 30 hodin došlo k silnému otřesu. Vzhledem k velmi nepříznivému počasí a nepřetržitému dešti jsme umístili psy a materiál do autobusu, který nám zapůjčili příslušníci ruského záchranného týmu. Ve 21. 30 hodin jsme naložili kompletní vybavení do přistaveného autobusu a ve 22. 00 hodin jsme opustili Düzce. Na místě jsme předali Vadimu Serjoginovi z ruského záchranného týmu zbytek našich zásob potravin, hygienických a čisticích prostředků a pohonných hmot. Po dohodě bylo přislíbeno, že tento materiál předají při svém odjezdu turecké straně jako humanitární pomoc. Počasí: od noci po celý den hustý trvalý déšť, teplota těsně nad nulou. V noci přesun do Istanbulu, příjezd v 02. 00 hodin.
17. 11. 1999. Na letišti jednotka vyčkala až do příletu vojenského letadla určeného pro zpáteční transport. V době čekání na letadlo proběhla intenzivní jednání o odletu, vzhledem k tomu, že letiště v Istanbulu bylo již od odpoledne uzavřeno pro veškerý civilní provoz. Díky zájmu všech zúčastněných se nakonec odlet s hodinovým zpožděním uskutečnil. Před odletem příslušníci naší jednotky ještě vyložili z letadla naložený humanitární náklad. Přílet do Prahy 18. 11. 1999 v 00. 33 hodin. Díky posádce letadla let příjemný, všichni příslušníci jednotky i psi v pořádku.
Poznatky
Bezpečnost práce: S ohledem na podmínky v místě nasazení (stále další otřesy) byla snaha o co nejbezpečnější pracovní postupy. Lehký úraz pravé nohy příslušníka Radka Fischera, bez pracovní neschopnosti.
Spojení: Na místě radiostanicemi na našich frekvencích. Provoz na 8. kanále naprosto bez rušení. Další spojení, zejména na delší vzdálenosti mobilními telefony nebo radiostanicí armády. Spojení mobilními telefony jak v místě, tak do republiky pro silné přetížení sítě bylo značně problematické. Vhodný by byl satelitní telefon.
Přeprava v místě nasazení: S ohledem na možnost využití armádních mobilních prostředků bez problémů. Pokud by tato možnost nebyla, bude doprava v místě nasazení velkým problémem. Většina zahraničních týmů měla vlastní dopravní prostředky.
Početní stav jednotky: Na místě nasazení v Düzce dostačující. Pro intenzivnější a dlouhodobé nasazení je nutné druhé družstvo na střídání.
Týlové zabezpečení: Zejména v prvních dnech nasazení je nutné spoléhat pouze na vlastní zdroje, pokud jde o potraviny, tak pohonné hmoty. Pohonné hmoty z turecké strany byly k dispozici až v den našeho odjezdu. Pro ubytování je vhodný velký nafukovací stan.
Zdravotnické zabezpečení: Nutné vlastní zdravotnické zázemí. (lékař + zdravotník z týmu). Spolupráce s vojenskou nemocnicí byla na velmi vysoké úrovni.
Komunikace: Je nutná v anglickém jazyce.
Zastupitelské orgány: Velmi dobrá spolupráce s pracovníky konzulátu v Istanbulu. Zejména paní konzulka Eva Deissová nám věnovala velkou péči.
Spolupráce se zahraničními týmy: Dobrá, pokud nešlo o zabrání jiného sektoru. Na místě byla velká koncentrace záchranářů a pro všechny nebylo dostatek práce.
Finanční zabezpečení: Finanční zálohou je nutné vybavit jednotku již při odjezdu z Prahy, aby jednotka nezůstala bez prostředků v místě, kde nebude zástupce zastupitelského úřadu.
Další pozitivní poznatky: Maximální nasazení celého záchranného týmu. Velmi dobrá spolupráce hasičů a kynologů. Velmi dobrá spolupráce s českým zastupitelským úřadem, zejména s paní konzulkou Evou Deissovou a generálním konzulem JUDr. Jiřím Křížem. Velmi dobrá spolupráce s 6. polní vojenskou nemocnicí vedenou mjr. Ing. Alexandrem Kokuňkem. Dobrá spolupráce s ruským záchranným týmem. využití připravených podkladů, které byly zpracovány krátce před nasazením jednotky. Zejména výběr příslušníků jednotky a normativy vybavení.
Negativní poznatky: V místě zásahu se k záchranné jednotce připojil z vlastní iniciativy pan Otakar Jiránek. Nabídl veliteli jednotky pomoc s tlumočením. Tato pomoc byla v neděli a pondělí využita. V pondělí odpoledne jsme byli informováni z Prahy, že pan Jiránek podává zprávy do českých sdělovacích prostředků jménem organizace ADRA s tím, že koordinuje činnost českého záchranného týmu. Žádná z těchto informací se nezakládala na pravdě. O jednání pana Jiránka nebyl nikdo z české jednotky informován. Pan Jiránek po celou dobu v Düzce využíval ubytování a stravování u naší jednotky. V úterý odpoledne, po zjištění jednání p. Jiránka, byl tento důrazně upozorněn velitelem jednotky na zneužívání svého postavení a požádán o zastavení své činnosti.